Pracovní doba a práce přesčas

Vzhledem k tomu, že stále ještě dochází k nesprávným představám a výkladům co je pracovní doba, práce přesčas, doba odpočinku apod. chtěl bych stručně připomenout některé základní zásady této problematiky a případně tak dát odpověď na některé dotazy a zjištění se kterými se v této oblasti setkáváme. Snažíme se v této problematice průběžně dělat potřebnou osvětu a prevenci na školeních, poradách, ale i tímto způsobem. Naše poznatky sdělujeme příslušným orgánům MO, současně na ně upozorňujeme i v rámci různých setkání personalistů a finančních orgánů, kde nám MO dává prostor. Přesto se nedostatky v této oblasti stále vyskytují.

V úvodu mého článku chci pro lepší srozumitelnost výkladu připomenout některé základní zásady této problematiky vyplývající z platných obecně závazných právních předpisů (zejména ze zákoníku práce), které většinou všichni znáte, tím spíše je jistě znají zaměstnavatelé, jejich statutární orgány, vedoucí pracovníci, personalisté či „plataři“ a „mzdáři“ apod.

V úvodu je proto nutné si uvědomit a připomenout zejména to, že:
- pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec připraven na pracovišti k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele;
- dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou, kromě bezpečnostních přestávek, které se do pracovní doby započítávají a to i v případě, že se kryjí s dobou odpočinku (tj. s dobou určenou na jídlo a oddech);
- směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat; zaměstnavatel je povinen určit začátek a konec směn; směna nesmí být delší než 12 hodin;
- pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn; pracovní pohotovost musí být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele;
- prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou pracovní dobu vyplývající s předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn;
- noční prací se rozumí práce konaná mezi 22 hodinou večerní a 6 hodinou ranní;
- zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny předem.

V souvislosti s tím, co bylo uvedeno, vyskytují se stále, ze strany některých zaměstnavatelů popř. statutárních orgánů, i některé nešvary, které jsou s tím naprosto v rozporu např.:
Zaměstnavatelé si často neuvědomují rozdíl mezi provozní dobou (tj. dobou od kdy je např. otevřen obchod, ordinace apod. a pracovní dobou ve které je zaměstnanec povinen vykonávat činnost pro zaměstnavatele. Příkladně zaměstnanec pracuje např. v různých službách (obchod, zdravotnictví, lázeňská a jiná péče atd., kde je nezbytná předchozí příprava k výkonu konkrétní činnosti) zde nelze ztotožnit provozní dobu s pracovní dobou a do pracovní doby nutno započítat i přípravnou fázi.
Stejně tak i předávání směny je prací (výkonem pracovní činnosti pro zaměstnavatele na pracovišti) a pokud se nerealizuje v rámci směny, je prací přesčas.
Pracovní dobu je proto nezbytné stanovit tak, aby technologicky odpovídala době nezbytné k přípravě k výkonu konkrétní činnosti před jejím zahájením, v jejím průběhu, ale i po jejím ukončení. Pokud by taková nezbytná činnost přesahovala stanovenou pracovní dobu je prací též přesčas.
Naprosto transparentní je to např. u řízení motorového vozidla, kde je technologicky stanovena doba přípravy na jízdu a doba nezbytná k ukončení jízdy. Obojí je práce, pokud je prováděna mimo pracovní dobu, je i prací přesčas.
Rovněž např. doba odpočinku realizovaná z důvodů stanovených předpisy BOZP, která se kryje s dobou přestávky na jídlo a oddech je pracovní dobou.
Dále např. pracovní („bojovou“) pohotovost, pokud je se zaměstnancem dohodnuta, lze nařídit příslušným oprávněným orgánem pouze v předem, tj. před obdobím na které je nařízena, a nikoli v jeho průběhu. Pokud tomu tak není může jí zaměstnanec odmítnout a na pracoviště se nedostavit.

Závěrem považuji ještě za vhodné, připomenout některé komplexní údaje zejména k práci přesčas, protože, jak již bylo výše uvedeno, i zde dochází občas k porušování obecně platných právních předpisů. V těchto souvislostech je nezbytné si uvědomit, že stále platí, že:

- jak již bylo výše uvedeno, prací přesčas je práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn;
- u zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující u zaměstnavatele stanovenou týdenní pracovní dobu (proto těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit;
- prací přesčas naopak není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou nad týdenní stanovenou pracovní pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl dobu na jeho žádost;
- zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami, za podmínek uvedených v zákoníku práce (§ 91 odst. 2-4) i na dny pracovního klidu (tj. dny nepřetržitého odpočinku v týdnu a svátky);
- práci přesčas ve větším rozsahu než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce lze požadovat na zaměstnanci pouze po dohodě s ním (tj. s jeho souhlasem);
- celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě lze toto vyrovnávací období vymezit až do rozsahu 52 týdnů po sobě jdoucích (zaměstnanec může tedy v roce odpracovat maximálně 416 hodin práce přesčas) s výjimkou další dohodnuté práce ve zdravotnictví podle §93a zákoníku práce;
- do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno; náhradní volno lze poskytnout pouze po dohodě zaměstnavatele se zaměstnancem (tj. s jeho souhlasem);
- zaměstnancům, kterým je poskytována mzda, přísluší za dobu práce přesčas dosažená mzda a příslušný příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu konané práce přesčas místo příplatku; není-li případné dohodnuté náhradní volno zaměstnanci poskytnuto v době tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě rovněž uvedený příplatek; vyšší příplatek lze sjednat v kolektivní smlouvě;
- zaměstnancům, kterým je poskytován plat, přísluší za hodinu práce přesčas část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém se práce přesčas koná a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna; plat s příslušným příplatkem náleží zaměstnanci rovněž pokud není případné dohodnuté náhradní volno zaměstnanci poskytnuto v době tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích nebo v jinak dohodnuté době;
- u zaměstnanců, kterým je poskytována mzda - dosažená mzda, příplatek ani náhradní volno nepřísluší, je-li mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Tu je možno takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto, nejvýše však do rozsahu 150 hodin ročně; u vedoucích zaměstnanců v mezích celkového rozsahu realizovatelné práce přesčas (max. 416 hodin ročně);
- u zaměstnanců, kterým je poskytován plat - je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas pouze u zaměstnanců jimž přísluší příplatek za vedení (to neplatí u práce přesčas v noci, v den pracovního klidu a v době pracovní pohotovosti), u vedoucího zaměstnance, který je statutární orgán nebo vedoucí organizační složky je přihlédnuto k veškeré takové práci (max.416 hodin ročně);
- plat za práci v sobotu a v neděli, za dobu práce v sobotu a v neděli náleží zaměstnancům dosažený plat (v případě práce přesčas plat za práci přesčas včetně příslušných příplatků) a příplatek ve výši 25% průměrného hodinového výdělku. Pokud se v případě práce přesčas zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodl na poskytnutí náhradního volna místo příplatku za práci přesčas, příplatek za práci v sobotu nebo v neděli dále náleží (nelze ho náhradním volném nahradit);
- příplatek za noční práci u zaměstnanců pobírajících mzdu musí činit za dobu noční práce minimálně 10% průměrného výdělku; u zaměstnanců pobírajících plat přísluší za hodinu noční práce 20% průměrného hodinového výdělku;
- za dobu pracovní pohotovosti přísluší odměna ve výši minimálně 10%, v kolektivní smlouvě, nebo vnitřním mzdovém (platové) předpisu, lze sjednat odměnu vyšší.

Jan Košta
pracovník Kanceláře ČMOSA

Tags: